3:13 pm - Sobota Prosinec 16, 7702

Den liposukce

Dostala jsem kalendář na rok 2014. Někomu zbýval. Každým rokem si obstaráváme kalendáře. V obchodech jsem viděla samé hrady a zámky, koně, kočky, kytice… a já chtěla aleje. Až přes internetový obchod jeden koupila. Různé aleje mi na stěně visí už několik let, miluji je. Připomínají mi výlety a procházky různými parky s milým člověkem.

Autor obrázku: Dan Moyle

Přestože jsem byla v tomto ohledu už zabezpečená, kalendář, který mi byl podarovaný, je mile legrační. Každému dni je přiřazena vtipná vlastnost.

Na dnešek připadá den liposukce, zítra je svátek kulturistů, pátek je dnem akčních sousedů… Řekla jsem si, že každé ráno budu přemýšlet, jak postupně dny charakteristicky prožívat. Například takový den akčních sousedů přímo vybízí k překvapení. Jestli příjemnému či naopak, to záleží samozřejmě na druhu sousedů.

No řekněte sami, kolik krásných nápadů je v hlavě toho, kdo dokáže vymyslet asi 360 vtipných sloganů na celý rok. Musím podotknout, že svátky státně stanovené jsou zachované.

Den liposukce mi připomněl sestru. Ne, že by uvažovala o tomto způsobu zeštíhlení, naopak, je i ve svém věku po abrahámovinách pěkně štíhlá. Cvičí, jezdí na kole, pěstuje turistiku, liposukci vůbec nepotřebuje. Co ji znepokojovalo, byly oči. Kdekdo si nechává opravit víčka, mnozí po operaci skutečně vypadají mladší, když se doktor trefí.

Také ona už byla na konzultaci, aby doktor posoudil nutnost modelace. Nutno přiznat, že trošku by to chtělo. Máme to v rodině, vypadáme lehce exoticky.

Dostala antibiotika, které je nutné využívat před zákrokem, v práci si nahlásila dovolenou, kterou si stejně nechávala za tímto účelem, aby kolegové neviděli modřiny kolem očí, a stejně si ji do příštího roku nemůže převést… Využila období přechodu podzimu do zimy, kdy sluníčka určitě nebude mnoho a těšila se na novou tvář.

O vánočních svátcích přišla i s manželem na návštěvu. Samozřejmě jsme doma všichni čekali mladou paní a hned ve dveřích jsem ji vítala s poznámkou, zda ji vůbec poznám. Skoro mi bylo trapně, že jsem změnu neviděla, řekla bych, že vlastně žádnou a ve zlomku vteřiny mi hlavou rychle běželo, jak jí mám oči pochválit, když v zápětí její manžel odpovídal místo ní. Řekl: „Já jsem jí říkal, aby nikam nechodila…“ A konečně se dostala ke slovu ona: „Nebyla jsem nikde, onemocněla jsem.“ řekla, a smála se téměř kolem dokola.

„A nepůjdu nikam!“ pokračovala. „Mělo to tak určitě být, proto ta viróza. Při konzultaci mi doktor říkal, že taková korektura se dělá až ženám po 45. roku života. Chvilku jsem nechápala, než jsem dodala, že to se mě právě týká. Vrátil se očima do papírů a řekl – aha? Tak proč bych si nechávala operovat víčka, když mi ve čtyřiapadesáti letech doktor nehádá ani pětačtyřicet?“ A potěšena komplimentem i finanční úsporou konstatovala, že měla vskutku pěkné vánoce.

Teď mě napadá, že jeden ze dnů v kalendáři na příští rok by mohl být Dnem protřeného zraku.

Filed in: Příběhy, Stylem