Pro peníze by si nechala koleno vrtat aneb hrozný zážitek s muslimem

Moje kolegyně má sice čtyřicítku za sebou, ale stále vypadá velmi mladá a krásná. Také o sebe velmi dobře pečuje. Nejenže mnoho peněz utratí za kvalitní kosmetiku a značkové oblečení, ale také chodí každý druhý den do posilovny, aby si udržela krásnou postavu.

Jednou musela pracovně odjet do zahraničí, kde se potkala s o mnoho starším mužem. Tento muž byl sice o dost starší, ale také se o sebe staral a navíc byl velmi majetný. Co bylo horší, byla jeho víra. Byl to muslim. Ne, že bych byla rasistka nebo tak něco, ale jak je známo vztah normální ženy s muslimem nikdy neskončí dobře. Vždycky se najdou neshody v jejich víře.

Jenomže moje kolegyně u něho viděla velký přísun peněz, on jí kupoval drahé dárky, brával ji na drahé večeře. A navíc se k ní choval velmi krásně. Byl pozorný, chápavý, takový princ. A ona byla nad míru spokojená. Má peníze, muže co se k ní krásně chová, co víc si může přát?

A přišel den, kdy jí její úžasný muslimský přítel požádal o roku. Ona samozřejmě řekla ano. A hned po svatbě jeli do jeho rodné země, aby jí seznámil se svou rodinou.

Já jsem jí to rozmlouvala a bála jsem se o ni. Všichni víme, jak se muslimové chovají ke svým ženám. Upozorňovala jsem ji na to, že je tam mnohoženství a že ona klidně může být jeho čtvrtou ženou. Ale ona tvrdila, že její muž je jiný, než ostatní muslimové, že on chce jen jí, a i kdyby měl více žen, tak jí to prý nevadí, když jí bude dávat dost peněž.

No, já jsem viděla, že jí nepřesvědčím a řekla jsem si, že je přece jenom dost stará na to, aby měla svůj vlastní rozum, a co jí čeká, když je s tím smířená, tak ať si to užije.

Když dojeli do jeho rodné země, šli k němu domů, kde poznali jeho rodinu. Moje kolegyně byla nadšená, protože jí mezi sebe vzali s úctou a strašně hezky se k ní chovali. Přišla tam, stoly se prohýbaly jídlem, všichni se snažili jí zapojit do konverzace a potom jeden z jeho bratrů začal hrát a všichni zpívali a tančili. Všechno prý mělo krásnou atmosféru a ona se tam ten den cítila fakt jako by tam patřila.

Druhý den ráno ji vzal do svého paláce. Tam ji představil svým ostatním ženám. S tou první ženou si sedly, ale ta na tohoto muže neměla vůbec žádný vliv, protože s ním měla dvě holčičky a muslimové chtějí chlapce, kterého mu porodila jeho druhá žena, ale ta už k mé kolegyni nebyla tak milá. Přestože moje kolegyně s ním neplánoval mít rodinu, což taky hned oběma řekla, tak v ní jeho druhá manželka viděla konkurenci, protože to byla dobře udržovaná blondýna.

A právě proto, že žádnou pěknou blondýnku jeho druhá žena v harému nechtěla, tak mu začala podlézat a přesvědčovat ho, aby se jí vzdal. On nejprve nechtěl, ale po nějaké době povolil a moji kolegyní vyměnil za dva velbloudy.

Ona se dostala do rodiny, která byla velmi chudá, žili v nějaké chýši a to se jí nelíbilo, protože sem jela za penězi. No, jenomže když už tady jednou přijela, tak bylo tak snadné se vrátit, už jenom protože ji její nový manžel nechtěl nikam pustit. A když muslim nechce, tak manželka s tím nic neudělá, protože tam nemá téměř žádné právo.

Kolegyně už nevěděla kudy kam. Začala protestovat proti svému manželovi, za což ji on trápil, bil. Dělal si s ní, co chtěl a ona s tím nemohla nic dělat. A tam neexistuje něco jako rozvod, kdyby se jen pokusila na veřejnosti nějak shodit svého manžela nebo jinak protestovat proti takovému manželství, tak jí hrozila nepříjemná smrt.

Byla vážně nešťastná a tak se snažila jakkoliv spojit s někým z Česka, aby jí pomohl. Nevím, jak se jí to podařilo, ale přišel mi od ní dopis, necelou svou situaci popsala a žádala mě o pomoc, ale já jsem netušila, jak jí mám pomoct. Spojila jsem se spousty lidí, ptala jsem se na jejich zkušenosti, a jak ten problém vyřešili. Až jsem se dostala k jednomu pánu, co byl v podobné situaci jako já teď, jeho dcera se také slepě zamilovala do muslima, odstěhovala se k němu a už se nemohla vrátit zpátky, tak mi poradil, abych se obrátila na nadaci Červený kříž. Tak jsem se s nimi spojila a díky jejich pomoci jsme dostali kolegyni zpátky domů.

Ale byl to pro ni hrozný zážitek a nechal v ní hluboké emoce, od té doby si nechce nic začínat s žádným cizincem. (A to ani se Slovákem nebo Polákem to jsou sousedé.)

Pro peníze by si nechala koleno vrtat aneb hrozný zážitek s muslimem

Moje kolegyně má sice čtyřicítku za semnou, ale stále vypadá velmi mladá a krásná. Také o sebe velmi dobře pečuje. Nejenže mnoho peněz utratí za kvalitní kosmetiku a značkové oblečení, ale také chodí každý druhý den do posilovny, aby si udržela krásnou postavu.

Jednou musela pracovně odjet do zahraničí, kde se potkala s o mnoho starším mužem. Tento muž byl sice o dost starší, ale také se o sebe staral a navíc byl velmi majetný, co bylo horší, byla jeho víra. Byl to muslim. Ne, že bych byla rasistka nebo tak něco, ale jak je známo vztah normální ženy s muslimem nikdy neskončí dobře. Vždycky se najdou neshody v jejich víře.

Jenomže moje kolegyně u něho viděla velký přísun peněz, on jí kupoval drahé dárky, brával jí na drahé večeře. A navíc se k ní choval velmi krásně. Byl pozorný, chápavý, takový princ. A ona byla nad míru spokojená. Má peníze, muže co se k ní krásně chová, co víc si může přát?

A přišel den, kdy jí její úžasný muslimský přítel požádal o roku. Ona samozřejmě řekla ano. A hned po svatbě jeli do jeho rodné země, aby jí seznámil se svou rodinou.

Já jsem jí to rozmlouvala a bála jsem se o ní. Všichni víme, jak se muslimové chovají ke svým ženám. Upozorňovala jsem jí na to, že je tam mnohoženství a že ona klidně může být jeho čtvrtou ženou. Ale ona tvrdila, že její muž je jiný, než ostatní muslimové, že on chce jen jí, a i kdyby měl více žen, tak jí to prý nevadí, když jí bude dávat dost peněž.

No, já jsem viděla, že jí nepřesvědčím a řekla jsem si, že je přece jenom dost stará na to, aby měla svůj vlastní rozum, a co jí čeká, když je s tím smířená, tak ať si to užije.

Když dojeli do jeho rodné země, šli k němu domů, kde poznali jeho rodinu. Moje kolegyně byla nadšená, protože jí mezi sebe vzali s úctou a strašně hezky se k ní chovali. Přišla tam, stoly se prohýbaly jídlem, všichni se snažili jí zapojit do konverzace a potom jeden z jeho bratrů začal hrát a všichni zpívali a tančili. Všechno prý mělo krásnou atmosféru a ona se tam ten den cítila fakt jako by tam patřila.

Druhý den ráno ji vzal do svého paláce. Tam ji představil svým ostatním ženám. S tou první ženou si sedly, ale ta na tohoto muže neměla vůbec žádný vliv, protože s ním měla dvě holčičky a muslimové chtějí chlapce, kterého mu porodila jeho druhá žena, ale ta už k mé kolegyni nebyla tak milá. Přestože moje kolegyně s ním neplánoval mít rodinu, což taky hned oběma řekla, tak v ní jeho druhá manželka viděla konkurenci, protože to byla dobře udržovaná blondýna.

A právě proto, že žádnou pěknou blondýnku jeho druhá žena v harému nechtěla, tak mu začala podlézat a přesvědčovat ho, aby se jí vzdal. On nejprve nechtěl, ale po nějaké době povolil a mojí kolegyní vyměnil za dva velbloudy.

Ona se dostala do rodiny, která byla velmi chudá, žili v nějaké chýši a to se jí nelíbilo, protože sem jela za penězi. No, jenomže když už tady jednou přijela, tak bylo tak snadné se vrátit, už jenom protože jí

její nový manžel nechtěl nikam pustit. A když muslim nechce, tak manželka s tím nic neudělá, protože tam nemá téměř žádné právo.

Kolegyně už nevěděla kudy kam. Začala protestovat proti svému manželovi, za což jí on trápil, bil. Dělal si s ní, co chtěl a ona s tím nemohla nic dělat. A tam neexistuje něco jako rozvod, kdyby se jen pokusila na veřejnosti nějak shodit svého manžela nebo jinak protestovat proti takovému manželství, tak jí hrozila nepříjemná smrt.

Byla vážně nešťastná a tak se snažila jakkoliv spojit s někým z Česka, aby jí pomohl. Nevím, jak se jí to podařilo, ale přišel mi od ní dopis, necelou svou situaci popsala a žádala mě o pomoc, ale já jsem netušila, jak jí mám pomoct. Spojila jsem se spousty lidí, ptala jsem se na jejich zkušenosti, a jak ten problém vyřešili. Až jsem se dostala k jednomu pánu, co byl v podobné situaci jako já teď, jeho dcera se také slepě zamilovala do muslima, odstěhovala se k němu a už se nemohla vrátit zpátky, tak mi poradil, abych se obrátila na nadaci Červený kříž. Tak jsem se s nimi spojila a díky jejich pomoci jsme dostali kolegyní zpátky domů.

Ale byl to pro ni hrozný zážitek a nechal v ní hluboké emoce, od té doby si nechce nic začínat s žádným cizincem. (A to ani se Slovákem nebo Polákem to jsou sousedé.)