Malé zamyšlení
Naši sousedé měli svůj svatební den před více než padesáti lety.
To je ohromující číslo.
„Ona je pořád pěkná“, prohlásil nedávno soused, když jsem si u nich byla pro domácí vajíčka. A to se mi moc líbilo.
V létě sedávají naši sousedé pod jabloní pěkně v chládku. Navečer se přesunou ke skleníku, aby měli trošku jiný výhled. Někdy neslyším nic, ale většinou si povídají. Dokážete si představit, že jste s někým přes padesát let a stále si máte co říct?
Pokud s někým žijete, neznamená to, že žijete vedle něj. Ten význam slova žít s někým, musí být naplněn neustálým okouzlením toho druhého, pocitem, že nejsem sám. Vědomí, že mě doma někdo čeká a navíc se na mě těší, to je luxus, to je bohatství. To není to mamonářství, pachtění, kličky, stresy…
Naši sousedé jsou velice prostí lidé. Nemají žádné vysoké vzdělání – ba, myslím, že mají jen to nejzákladnější.
Možná by bylo na místě zřídit školy, ve kterých by se vyučovalo přátelství, lásce, povinnosti a čestnému slovu.
Možná bychom si více věřili.
Možná bychom se měli více rádi.
Možná bychom byli jeden druhým více okouzleni.
