Co děsí holky po třicítce

Mít na krku třicetiny není ani málo, ani hodně. Pro někoho to ale může být stresující, obzvlášť pokud nemá ještě rodinu a ani stálého partnera. Pokud už toto vše máte, je to pro vás i tak jistá hranice, kterou překračujete. Jestliže jste single, máte pocit, že toho pravého už nenajdete a zůstanete na do smrti na ocet. Nevěste hlavu, vše se stále ještě může změnit a na odpis rozhodně nejste.

Začínáme vidět první vrásky. Ano nemusí být vidět na první pohled, ale pokud se usmějeme, nebo zamračíme, tak tam prostě jsou a to nás začíná velmi znepokojovat.

Pokud nemáme děti, máme pocit, že už nepřijdou. Do třiceti let bychom přeci podle pravidel měli mít minimálně dvě děti. Ale kdo ty pravidla určil? Nemáme děti, nemáme, ale to vůbec neznamená, že je ani nikdy mít nebudeme.

Asi každá z nás by se ráda jednou vdala. Pokud si nás nechce muž vzít, jsme z toho špatné, ale je to hlavně tím, že jsme nenašly toho pravého. V tomto věku přestává být svoboda moderní a začínáme řešit to, že chceme mít vedle sebe partnera, se kterým chceme stárnout a chceme si s ním užívat náš život.

Ve 30 letech skáčeme radostí, že se nedostavila menstruace, kdežto o deset let dříve jsme panikařily, proč tomu tak je a obávaly jsme se nejhoršího.

Barvit vlasy si začínáme celkem pravidelně a to především proto, abychom zakryly první šediny.

Popíjet každý víkend na diskotéce v sexy krátkých šatičkách s hlubokým výstřihem už také není v tomto věku pro nás, ale řešíme spíš to, v čem vypadáme štíhleji a v čem zakryjeme svoje nedostatky.

Mít ve třiceti spolubydlící je už přežitek a tak řešíme to, abychom si našly muže, vedle kterého se budeme probouzet každý den a se kterým nám bude krásně.

Možná teď máte ze svého věku deprese, ale za deset let si na něj velmi ráda vzpomenete.