Existuje spokojený a dokonalý vztah?
Jistě si každá z nás na začátku vztahu se svým milovaným, kdy je zamilovanost tak krásná a opojná, říká, že tohle je perfektní a dokonalý vztah, který nemůže nikdy skončit, který neupadne do žádného stereotypu, kde nebudou nikdy žádné hádky, a když přece jen, bude příjemné usmiřování.
Příjemné usmiřování? Já nevím, často se všude dočítám, že když se pohádáte, je pak na místě usmiřování. Ale kdo, respektive žena, má na tohle v danou chvíli náladu a chuť? Jsou možná takové dámy, které hádka v jistém případě vyburcuje, že mají chuť na milování a něžnosti, ale většina se nejraději někam zavře, nemluví s partnerem a sama si to potřebuje srovnat v hlavě a určitým způsobem se s tím vypořádat.
Ve fázi zamilovanosti a zatím poněkud krátkého vztahu s partnerem, jste svědkem hádajícího se páru. Vy se ovšem smějete, že vás tohle potkat nemůže, že zajisté řeší nějaký nesmysl a vy to nedokážete pochopit, proč ti dva se vlastně dohadují o pouhé maličkosti, když se tomu můžou kupříkladu jen pousmát a přejít to. Sami ale potom zjistíte, že na váš do puntíku skvělý a nekomplikovaný vztah se také začnou stahovat mračna a první hádka je na světě. Je to pro vás šok, ale po chvilce to přejdete, protože jste hádku ještě v novém vztahu neprožila, a tak jednomu malému nedorozumění nebudete věnovat pozornost.
Po čase budete přicházet na to, že se hádáte kvůli maličkostem, shrnuté dece na pohovce, rozkopaným botám v předsíni, zvednutému prkénku na toaletě, rozsvícené koupelně, kde byl samozřejmě on, ale vy jste šla kolem, tak přece můžete zhasnout, to samé s otevřenými dveřmi, mlaskání u jídla, kterého jste si předtím ani nevšimla, a když ano, tak se vám to zdálo legrační a roztomilé.
Každá žena si na své drahé polovičce začne všímat drobných věcí, které jí začínají vadit, ale předtím tomu tak nebylo. Proč?
Protože měl ostych a choval se pořád tak trochu s odstupem? Nechtěl vás odradit? Nebo jste si toho přes samou lásku ani nevšimla? Možná.
Když ale svého partnera milujete a chcete s ním být i nadále, uděláte kompromis, promluvíte si o tom, protože kvůli zbytečnostem se nemůžete neustále hádat a vy chcete mít jasno. On na váš návrh dozajista zprvu přistoupí a vy jste pak spokojená, že jste dosáhla čeho jste chtěla a věříte v to i v něj. Ale po krátkém čase, je to tu znovu a vy se vracíte k tomu, co jste si slíbili. A když se taková situace opakuje každý týden nebo i častěji, jste už unavená se pořád k něčemu vracet, protože nakonec z toho vyjdete špatná vy, protože vy ho pořád napomínáte, vám něco vadí, ale není to jen o vás. I on si začne všímat maličkostí, které mu dřív přišly nepodstatné. Ale vůbec si to nepřipustí.
Když se tak zamyslím, jsou dohady kvůli maličkostem normální? Musí mít každé souznění dvou lidí toto ,,postižení“? Je to nezbytná malichernost, která je běžnou součástí všech vztahů? Ale proč se některé páry kvůli tomu rozcházejí a dělají si naschvály?
S odstupem času budete s povzdechnutím vzpomínat na to, jak jste se oba smáli té hádající dvojici, kterou jste viděli a utvrdili se v tom, že tohle vás přece potkat nemůže.
Proto, neexistuje žádný dokonalý ani perfektní vztah bez jakéhokoliv mráčku, ovšem, když to není hotová bouře a uragán, dá se to vždy nějak vyřešit či přejít.
Důležitá je láska a pochopení.
