Je svatba klišé?

V dávných dobách byla svatba jakousi povinností, vdávali se velmi mladé dívky, malí chlapci, kterým koruna držela sotva na rozčepýřené klukovské hlavě. Byli zasnoubeni jako batolata a dnes jenž by byli nazývání pubertální mládeží, jim královští rodiče v tomto věku vystrojili svatbu. Ale to je už dnes daleká historie a jistě se k tomu žádná generace vracet nebude. V letech minulých, ale ne tak dávných bylo, jak to jen říct…,,moderní“ vdávat a ženit se ve věku od 20 do 25 let, když se vdávala starší žena, byla ještě donedávna nazývána starou pannou a mnozí už ani nevěřili, že by se mohla provdat.

Vdávaly se ženy, které byly těhotné před svatbou, tudíž se ,,zhotovila“ svatba co nejrychleji, jen aby ještě nebylo vidět zakulacující se bříško. Nejen těhotenství, ale i doba vykazovala svatby ve věku, kdy v tuto dobu mladí lidé dokončí střední školu a jdou do práce nebo na vysokou. Na nic dnes nikdo nespěchá a je to vlastně dobře, doba je až moc uspěchaná, tak proč se honit za vším a vše dělat ve spěchu.

Teď je ale všemu jinak. Mnoho mladých lidí chtějí být déle svobodní, takříkajíc užívat si života, bez jakýchkoliv závazků. Určitě se najde i pár výjimek, dívky, které v našem okolí mají dítě v osmnácti, mnohdy i dřív, na střední škole už běží vybírat zásnubní prstýnek a honem rychle svůj okroužkovaný prst vyfotí a vloží na internet, jen aby to vidělo, co nejvíce lidí. Nezlobte se na mě, ale to je už k pousmání a zaklepání si na čelo, proč se prstýnkem nechlubit kamarádkám u skleničky vína, tak jak to většinou donedávna chodilo, když z toho můžu udělat ještě větší show a ,,těšit“ se z komentářů od různých lidí.

Dodnes jsem nepochopila výraz: ,,Nemusím a nepotřebuji mít nějaký kus papíru, na to, že se máme rádi“…odkud se vlastně tento termín vzal? Koho byl nápad toto zformulovat? Proč to vlastně páry říkají? Z důvodu, že chtějí všem dokázat, že se opravdu milují, ale v dnešní době, kde je rozvodů více, než v minulosti, sňatek uzavírat nechtějí…mají obavu, že by se jejich vztah svatbou změnil, mají pocit, že i když jsou zadaní, jsou pořád svobodní a mohou tedy ,,utéct“ od partnera, aniž by se musel uskutečňovat rozvod?

Narozené děti ve vztahu na ,,psí knížku“ dostanou příjmení otce, jako kdyby byl pár oddaný. Když se dotyčná nechce vdávat, své příjmení dítěti nedá. Je snad ve vzduchu hierarchie?

Ale zpátky ke svatbě…svatba je něco jako obřad lásky, složení slibu…navěky. Poprvé je to vždy nejkrásnější a ještě k tomu, když svatbu vystrojíme poprvé a naposledy. Tento den musí být krásný a zapamatovatelný až nadosmrti a pány, kteří si nepamatují datum své svatby vlastně ani nemůžu pochopit, je to den, který se páru musí vrýt do paměti, musí to být pro ně veliká událost. Podle toho také poznáte, že manžel chtěl svatbu stejně jako vy, že vás pořád stejně miluje, jako v den svatby, že je pro něj váš sňatek velmi důležitý.

Svatba na úřadě, nemá to kouzlo, jako svatba v kostele. Spousta lidí není věřících, ale svatbu na úřadě nepovažují jako slavnostní obřad. A já s tím musím souhlasit. Svatba v kostele je doslova pohádková, i když při ní nemusí hrát typický Mendelssohn, ovšem kouzelné a nezapomenutelné je, zvolit si vaši oblíbenou píseň, která vám připomene vaše krásné chvíle, první polibek, první, milovaní, zkrátka vás dva.

Svatba v kostele má větší váhu, než svatba na radnici, to se na mě nikdo nesmí hněvat ;-).

Svatba je rozhodnutí na celý život, proto musíte mít partnera, který si je stejně jistý jako vy, že je to pro vás opravdu napořád, a že je on ,,ten pravý“, který za to stojí. Nikdy si neberte nikoho, když o něj pochybujete, vzít si ho či ne nebo, když vás požádá o ruku a vy nevyskočíte radostí až do stropu a zaváháte, je tu bohužel nějaký zádrhel.

Co vy na to? Myslíte, že je svatba jen klišé? Je to důležitý proces v láskyplném vztahu nebo pro někoho jen takzvaná pouhá ,,formalita“, která není podstatná?

Podělte se s námi, co si o tom myslíte.