,,Miluji Tě“
Proč je tak těžké říkat ,,miluji tě“…v každém vztahu na začátku je toto běžnou součástí troufám si i říct, každodenního rituálu. Jistě si každá z nás vzpomíná na ty chvíle, kdy jste stáli se svým klukem před domem, svítil velký měsíc, vy jste se v objetí se svým vyvoleným modlila, ať tato chvíle nikdy neskončí, ať tato chvíle trvá věčně. A pak se vám podíval hluboko do očí a chvíli se do nich díval a měl vážný, ale zároveň něžný výraz ve tváři. A vy jste věděla, že to přijde, to krásné a kouzelné slovo…,,miluji tě“…vy jste se na něj pochopitelně podívala stejně jako on na vás…,,taky tě miluji“.
Vyřčení prvního vyznání je vždy to nejkrásnější. Opakovatelné ,,miluji tě“ ztrácí na kouzlu i na účinnosti, i když jsem zmínila, že to může být i každodenní rituál kdejakého páru. Zpočátku vám nepřijde, že tento opojný výraz stále zní ve vašich uších. Později se ale tyto dvě slůvka začnou pomalu vytrácet. Ale co po dvou, po třech letech…postupem času ta věta, co jste tak ráda slýchávala, je dočista pryč? Občas jste ji postřehla jen při odjezdu na delší cestu nebo při odchodu na večírek. A co teď? Že ji vlastně neslyšíte a ani už nahlas nepředčítáte v zamilované zprávě od vašeho přítele? Že žádné zamilované smsky už od něj nedostáváte? Najednou je těžké říct: ,,Miluji Tě“? Ale proč? Vždyť zpočátku to byl běžný, ale přitom neztrácejíc na ceně, výraz, který se podobal všední větě: ,,Půjdu nakoupit deset rohlíků“.
Nechcete přece říkat a tak trochu se tím i snižovat: ,,Ty mě už nemiluješ“? Jsou věci, které musí vědět on sám, pokud nepovažuje za důležité, projev lásky nebo tvrdí, že to nemůže být jako na začátku, že už do vás není zamilovaný jako dřív, je to tedy vztah jen ze zvyku?
Bohužel je to v mnoha případech, ale já vím, že to jde, jde mít celý život krásný a perspektivní vztah. Jak to ale chcete udělat, když jen vy o tomto přemýšlíte den co den, noc co noc. Pochopitelně, jemu se to zdá zřejmě normální. Chcete jej proto opustit? Ale co když se stejná situace bude mnohokrát opakovat v dalších vašich vztazích.
Vy ho ale milujete a ještě to nechcete vzdát.
Existuje vlastně ,,ten pravý“ nebo je to jen fráze, jako, že ,,láska má křídla“?
Rada na to, aby to bylo jako dřív, aby jste slýchávala vyznání od svého milovaného a hlavně, aby to byla láska opravdová, emoční a horoucí, není. Ale určitě je tu vaše snaha vymyslet co bude dál a vložit do toho sebe.
Musí existovat láska až za hrob.
Kéž by život byl jako v pohádce…a žili spolu šťastně až do smrti…